Slavnostní ohně

• Pagoda
• Hranice
• Pyramida

 Slavnostní oheň se zapaluje při zvláštních příležitostech. Na táboře je to nejčastěji:

Zahajovací a zakončovací oheň; Slibový oheň; Významná návštěva, ...

U slavnostního ohně platí pravidla, která je třeba dodržovat:

• Chováme se tiše, důstojně
• Mluvíme jen když jsme vyzváni
• Nikdy na něm nic neopékáme, nevaříme, nic do něj neházíme ani nepálíme odpadky
• Nezpíváme trempské písně – k tomu je určen veselý oheň, který může následovat
• Neotáčíme se k ohni zády
• Do kruhu kolem ohniště nikdo nevstupuje jen ten kdo ho staví, zapaluje oheň a ohnivec
• Táborový oheň vždy necháváme dohořet a následující den zbylé dřevo a popel hned uklidíme

Dalším příkladem slavnostního ohně je besední nebo veselý oheň, které jsou uvolněnější než výše uvedené. Můžeme u nich zpívat, hrát scénky apod., ale zachováme obřadné zapálení a úctu k ohni.

Hostům (ne-skautům, někdy bohužel i skautům) bychom měli vysvětlit jak se u ohně chovat.

Ohniště

Ohniště se skládá ze dvou soustředných kruhů a čtyř malých, které jsou umístěny okolo vnitřního. Tento kruh je široký přibližně 2-2,5m (samozřejmě nemusí být pravidlem).

Malé kruhy mohou být nahrazeny ohništěm mimo táborový kruh, které bude mít stejnou funkci. Vnitřek ohniště zbavíme drnů a pečlivě vyčistíme, můžeme ho vyplnit štěrkem nebo pískem. Ohniště a jeho okolí UDRŽUJEME ČISTÉ.

Někde existuje zvyk položit doprostřed zelenou smrkovou větvičku na znamení že je připraveno pro další použití.

Táborový kruh

Táborový kruh je prostor okolo ohniště pro táborový/slavnostní oheň. Okolo ohniště jsou v kruhu rozmístěny lavice pro účastníky a křeslo pro vůdce.

Sedíme v kruhu, protože kruh je symbolem rovnosti, souladu a demokracie, všichni se cítí součástí společenství.

Za křeslem pro vůdce je často umístěn totem.

Příprava ohně

Nasbíráme dostatek chrastí a menších klacků. Nařežeme polena podle typu dělaného ohně.

Pyramida

Do středu ohniště zabodneme silnější kůl s rozdvojením na vrcholu. Kolem naskládáme chrastí asi do poloviny výšky kůlu, potom silnější klacky a nakonec polena. Na dvou místech necháme otvor pro zapálení. Dřevo klademe tak, aby byl zajištěn dobrý přívod vzduchu a odchod kouře.

Pagoda

Do středu dáme podpalové dřevo (chrastí) a okolo něho stavíme konstrukci z polen.

Polena  v každém patře jsou vždy stejně, v následujícím je zkrátíme o několik centimetrů podle velikosti ohniště a síly dřeva. Mezi poslední dvě dřeva dáme několik slabších, aby byla vyplněna celá šířka.

Na koncích polen můžeme udělat záseky, aby následující vrstva neklouzala. Polena by neměla moc přesahovat, ale celá konstrukce musí být stabilní.

Konstrukci vyplňujeme tak, aby se zdála zaplněná, ale byl zajištěn přívod vzduchu.

Hranice

Stavba hranice je podobná jako u pagody. Jediným rozdílem je, že hranice se nezužuje – polena jsou stále stejně dlouhá.

Do jednoho (nebo do všech) malých kruhů po obvodu připravíme ohníčky, od kterých se bude zapalovat fakule.Na dobře přístupné místo za lavicemi nanosíme dostatečné množství dřeva na přikládání.

Fakule

Slouží jako pochodeň k zapálení slavnostního ohně.

Delší větev na jednom konci rozštípneme. Do rozštěpu vkládáme slámu nebo tenké větvičky. Jednotlivé vrstvy namáčíme v pryskyřici nebo prokládáme tenkými proužky březové kůry.

Jednotlivé vrstvy můžeme omotávat provázkem, aby fakule měla nějaký tvar.

Pozor, pokud pryskyřici rozehřejeme, v žádném případě na ni nesaháme bude velmi horká a spálili bychom se.

Průběh

Příchod

K ohni přicházíme nejčastěji po ukončení večerního nástupu. Přemístíme se husím pochodem (podle povelu) k táborovému kruhu, rozestavíme se a zůstaneme stát v pozoru. Stojíme v tom pořadí, tak jak jsme přišli. Chováme se tiše a důstojně.

Zapálení ohně

Nejrozšířenější způsob zapálení slavnostního ohně je zapálení ze čtyř světových stran tzv. Dakotský kříž větrů. Tento zvyk převzal Seton od indiánů do hnutí Woodcraft.

Obřad lze samozřejmě zjednodušit podle důležitosti události.

Určíme 4 osoby, které postupně zapálí oheň fakulí ze čtyř světových stran. Nejprve se zapálí (1-4 podle počtu fakulí) malé ohně připravené po stranách ohniště – křesáním, třením nebo sirkami. Následně se od nich zapálí fakule.

Zapalující postupně  přistupují k ohni (v Čechách nejčastěji od východu nebo od severu, pokud bychom chtěli dodržet indiánskou tradici, tak od západu), fakuli vloží do nejspodnější vrstvy a podle woodcrafterského zákona říkají (nemusí být přesně tato slova):

Zkrácená verze:

Přicházím ze západu a zapaluji oheň lásky jehož zákony jsou: Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.

Fakuli předáme proti směru hodinových ručiček.

Přicházím z jihu a zapaluji oheň pravdy jehož zákony jsou: Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel.

Fakuli předáme proti směru hodinových ručiček.

Přicházím z východu a zapaluji oheň krásy jehož zákony jsou: Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.

Fakuli předáme proti směru hodinových ručiček.

Přicházím ze severu a zapaluji oheň síly jehož zákony jsou: Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.

Po zapálení poslední strany necháme fakuli v ohni a v pozoru počkáme až se oheň rozhoří.

Zahájení, průběh a ukončení

Slavnostní oheň může být zahájen a ukončen Gillwelským kruhem, ve kterém se zazpívají písně Zář ohně a Červená se line záře. V kruhu překřížíme před sebou ruce a chytneme za ruku souseda. Po skončení zpěvu vedoucí pošle přátelský stisk ruky.

Pokynem od vedoucího se potichu posadíme. Mluví jen vedoucí nebo ten kdo je vyzván. Po skončení oficiálního programu může oheň přejít na veselý.

Slavnostní oheň necháváme vždy dohořet, nikdy ho nehasíme ani nezaléváme. Po večerce ho kontrolují hlídky. Pokud se jedná o slibový oheň, mají právo u něj spát ti kteří skládali slib.

Druhý den hned zbytky po ohni uklidíme.

Palivec, ohnivec

O oheň se stará tzv. ohnivec nebo také palivec, nikdo jiný do něj nezasahuje. Při úpravě ohně vstupujeme do ohniště pouze jednou nohou. Nejprve jenom klackem upravujeme polena a až když to jinak nejde přikládáme připravené dřevo.

Být palivcem je čest a této funkce se většinou ujímají starší skauti.

Zdroje:
VOSÁTKA, Mirko. Encyklopedie táborníka. 1971
JIROUŠEK, Zbyněk. Ohně a obřadnictví.

Woodcrafterský zákon. [online]. [cit. 2013-06-18]. Dostupné z: http://www.woodcraft.cz/index.php?right=filozofie_4zakon